Mládě klokana rudokrkého vyskočilo z vaku!

Hlásíme, že naše klokaní mládě už není jen maminčin mazánek, ale už pravidelně vyskakuje z vaku a užívá si svět jako správný klokaní dorostenec.

 

Mládě klokana rudokrkého už vyskočilo z matčina vaku. Pohled na klokaního dorostence nabízí děčínská zoo vůbec poprvé. Tento druh se totiž v pětašedesátileté historii zoo podařilo poprvé odchovat až letos. „Dlouhé měsíce si klokánek užíval pouze bezpečí matčina vaku, nyní už z něj ale vyskakuje a vydává se na průzkum expozice. Pokud se náhodou cítí nejistě, naučil se hledat úkryt nejen v klokaním domečku, ale samozřejmě stále ještě i v mámině vaku,“ popsala mluvčí zoo Alena Houšková. Do něj skáče po hlavě a pak se přetáčí.  

 

Pohlaví ani přesné datum narození klokana ošetřovatelé neznají, protože podobně jako u jiných vačnatců se mláďata rodí značně nedovyvinutá a jejich přítomnost ve vaku samice jsou schopni zaznamenat až po určité době, kdy mládě povyroste. Poprvé mládě vykouklo z vaku na začátku února. Samice klokana rudokrkého platí mezi klokaními mámami za „supermatku“. Své mládě nosí ve vaku téměř nejdéle ze všech klokanů, až 40 týdnů. Zajímavostí je, že může mít až 3 mláďata najednou. Zatímco nejstarší mládě již vak skoro opustilo a vrací se do něj jen v případě nebezpečí, druhé mládě je přisáté na bradavce a třetí mládě je v děloze ve stadiu oplodněného vajíčka. „U klokanů se totiž objevuje tzv. prodloužená březost, při níž zárodek pokračuje ve vývoji, až když samice přestane kojit předchozí mládě. Uvidíme tedy, zda z vaku naší samice začne zanedlouho vykukovat i další mládě,“ ukončila mluvčí zoo.

 

Klokani rudokrcí jsou typickými zástupci řádu vačnatců. V dospělosti dorůstají nanejvýš metrové výšky a snášejí i chladnější podnebí. Hustý kožich po celém těle  a na ocase je dobře chrání před mrazem. Jméno dostali podle narudlého zbarvení na krku a na plecích. Rádi se živí trávou, listy, výhonky keřů nebo pupeny. Ve volné přírodě žijí ve skupinách o osmi až 20 členech. Jejich přirozeným prostředím je jihovýchodní pobřeží Austrálie nebo Tasmánie. Dožívají se 12 až 15 let.

 


 


 

 

Autor: Alena Houšková | Aktualizováno: 29.05.2015
Nahoru
<červenec>
Po Út St Čt So Ne
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31  

Mládě klokana rudokrkého vyskočilo z vaku!

Hlásíme, že naše klokaní mládě už není jen maminčin mazánek, ale už pravidelně vyskakuje z vaku a užívá si svět jako správný klokaní dorostenec.

 

Mládě klokana rudokrkého už vyskočilo z matčina vaku. Pohled na klokaního dorostence nabízí děčínská zoo vůbec poprvé. Tento druh se totiž v pětašedesátileté historii zoo podařilo poprvé odchovat až letos. „Dlouhé měsíce si klokánek užíval pouze bezpečí matčina vaku, nyní už z něj ale vyskakuje a vydává se na průzkum expozice. Pokud se náhodou cítí nejistě, naučil se hledat úkryt nejen v klokaním domečku, ale samozřejmě stále ještě i v mámině vaku,“ popsala mluvčí zoo Alena Houšková. Do něj skáče po hlavě a pak se přetáčí.  

 

Pohlaví ani přesné datum narození klokana ošetřovatelé neznají, protože podobně jako u jiných vačnatců se mláďata rodí značně nedovyvinutá a jejich přítomnost ve vaku samice jsou schopni zaznamenat až po určité době, kdy mládě povyroste. Poprvé mládě vykouklo z vaku na začátku února. Samice klokana rudokrkého platí mezi klokaními mámami za „supermatku“. Své mládě nosí ve vaku téměř nejdéle ze všech klokanů, až 40 týdnů. Zajímavostí je, že může mít až 3 mláďata najednou. Zatímco nejstarší mládě již vak skoro opustilo a vrací se do něj jen v případě nebezpečí, druhé mládě je přisáté na bradavce a třetí mládě je v děloze ve stadiu oplodněného vajíčka. „U klokanů se totiž objevuje tzv. prodloužená březost, při níž zárodek pokračuje ve vývoji, až když samice přestane kojit předchozí mládě. Uvidíme tedy, zda z vaku naší samice začne zanedlouho vykukovat i další mládě,“ ukončila mluvčí zoo.

 

Klokani rudokrcí jsou typickými zástupci řádu vačnatců. V dospělosti dorůstají nanejvýš metrové výšky a snášejí i chladnější podnebí. Hustý kožich po celém těle  a na ocase je dobře chrání před mrazem. Jméno dostali podle narudlého zbarvení na krku a na plecích. Rádi se živí trávou, listy, výhonky keřů nebo pupeny. Ve volné přírodě žijí ve skupinách o osmi až 20 členech. Jejich přirozeným prostředím je jihovýchodní pobřeží Austrálie nebo Tasmánie. Dožívají se 12 až 15 let.